Domů » Polarizační filtr

Polarizační filtr

Fotografický filtr, jehož účinek při pořizování snímku nelze později nasimulovat při zpracování v počítači. Dokáže odfiltrovat odražené bílé světlo, zvýraznit nebo potlačit odlesky od nekovových předmětů, vodní hladiny a dosytit barvy.

Konstrukce

Polarizační filtry se podle způsobu, jakým mění polarizované světlo, dělí na dva druhy: Lineární a cirkulární. Lineární jsou dnes minimálně vyráběné a prodávané. Naprostá většina dnes prodávaných polarizačních filtrů jsou cirkulární polarizační filtry.

Konstrukčně je polarizační filtr vlastně sendvič, tvořený dvěma plátky optického skla a polarizační fólií mezi nimi. Vše vsazeno do dvoudílného rámečku, ve kterém lze skleněný sendvič natáčet. Polarizační fólie je tvořena podkladem na bázi celulózy, který nese polarizační mikrokrystaly. Polarizační fólie tedy potřebuje být jednak co nejdokonaleji napnutá, druhak chráněná před vlhkostí i škůdci. Zvlhnutí se projeví zvlněním či zkrabacením, které může mít vliv i na kresbu fotografie.
U lepších výrobců bývá polarizační fólie po obvodu vzduchotěsně uzavřená a tím chráněná. Občas se toto provedení označuje jako typ “Kaesemann” podle původního názvu německé produktové řady. Revolučním vylepšením ochrany je technologie posledních let, kdy kromě celoobvodového utěsnění je polarizační fólie celoplošně vlepená UV vytvrzujícím a opticky neutrálním lepidlem mezi oba skleněné kotoučky. Výsledkem je monolit, který je naprosto odolný vůči vlivům prostředí i škůdcům.

Použití

Odstranění odlesků z vodní hladiny. Míra zviditelnění/ odstranění odlesků se mění při otáčení polarizačním filtrem v obroučce.
Zvýraznění barvy modré oblohy a mraků na ní. Zásadně záleží na směru fotografování vůči poloze slunce. CPL má totiž nejintenzivnější účinek při fotografování kolmo na směr dopadajícího slunečního světla. Naopak mizivý až nulový je účinek při fotografování po směru dopadajícího světla a taktéž v protisvětle. Kdy funguje víceméně jen jako slaboučký ND2x filtr, tedy ubere o jedno clonové číslo světelnost. Drobnou nevýhodou je přidání dalších dvou přechodů vzduch-sklo do optické soustavy.
S rozvahou je třeba CPL používat i při velmi oblíbeném fotografování rostlin a květin. Někdy barvy jen dosytí a zvýrazní, což je žádoucí. Jindy je účinek zničující: Ze sivozelených listů sněženky se stává sytá hráškově zelená.
Opatrnost je na místě u snímků krajiny s větším podílem oblohy, fotografovaných s širokoúhlými objektivy, zhruba s ohniskem 30 mm a kratším. Nestejnoměrné ztmavení oblohy vypadá mimořádně rušivě, náprava v PC je pracná a ne vždy stoprocentně úspěšná.
Bez diskuze naopak má smysl použít CPL u krajin, kde obloha v záběru není. Dosytí barvy a do znacné míry zbaví snímek nežádoucích rušivých odlesků. Nejen voda, i listy se umí zalesknout jako malá zrcátka.
Jen pro připomenutí: Polarizační filtr se NIKDY NEŠROUBUJE PŘES UV FILTR nýbrž místo něho! A požadovaná míra polarizace se nastavuje otáčením filtru v obroučce.

     

Zpět na slovníček pojmů

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace