Domů » 7 tipů kam 
po České republice 
s fotoaparátem

7 tipů kam 
po České republice 
s fotoaparátem

Fototahák 03-7 tipů kam s fotoaparátem po ČRCo se dozvíte v tomto Fototaháku?

  • 
Místa, kam má smysl vyrazit s fotoaparátem a kde (většinou) ještě nestojí davy fotografů.

  • Denní i roční dobu kdy na daném místě pořídíte zajímavé fotografie.

  • Odkud, jak a čím na daném místě fotografovat.

Celý fototahák s ještě podrobnějšími informacemi o jednotlivých místech si, v podobě e-booku, můžete stáhnout jako pdf soubor tlačítkem dole na stránce.

Kostel kostel svatého Michaela archanděla ve Vítochově


Kostel sv. Michaela archanděla ve Vítochově. Kraj Vysočina


Římskokatolický kostel svatého Michaela archanděla, na kopci nad obcí Vítochov poblíž Bystřice nad Pernštejnem, patří k nejstarším kostelům na Moravě. Je chráněný jako kulturní památka.


Kostel svatého Michaela archanděla pohledem fotografa


Je úžasná a velmi osobitá církevní stavba, citlivě zasazená do okolní nádherné krajiny. 
Nejzajímavější pohledy se nabízí od jihozápadu, na průčelí kostela a jeho dominantní věž.


Za pomoci teleobjektivu (150 mm či o něco víc) můžete fotografovat kostel s okolní krajinou od silničky do Písečné, zhruba 100 m daleko od křižovatky se silnicí do Vítochova (GPS 49.5663681N, 16.2466236E). Při nízkém slunci, pozdě odpoledne a v podvečer, je kostel pěkně nasvícený a světlo krásně kreslí.

Pro lepší prokreslení mraků v obloze se hodí polarizační filtr. A ke zmírnění kontrastu mezi světlejší oblohou a tmavší krajinou pod ní šedý přechodový filtr.


Ze stejného místa můžete, pokud si přivstanete, v období kolem letního slunovratu fotografovat ráno atraktivní východ slunce nad kostelem. Obloha bývá výrazně jasnější než krajina dole, šedý přechodový filtr či expoziční bracketing je, téměř vždy, nutností.


Z příjezdové silničky poblíž samotného kostela, od parkoviště pod ním, získáte zajímavé snímky s použitím širokoúhlého objektivu. Obzvlášť pěkné zejména počátkem června, kdy kvetou červené stromkovité hlohy, lemující přístupovou cestu. Při atraktivních mracích na obloze má smysl nasadit ND filtr a fotografovat ze stativu dlouhé expozice.


     

Větrný mlýn Ruprechtov s unikátní Halladayovou turbínou


Větrný mlýn Ruprechtov při západu slunce. Jihomoravský kraj


Mlýn poháněný Halladayovou turbínou je ojedinělý nejen v České republice, ale i v rámci Evropy a jako takový je zařazen mezi kulturní památky.

Větrný mlýn Ruprechtov pohledem fotografa.


Samotná stavba větrného mlýna je nádherná, s výraznou siluetou větrného kola Halladayovy turbíny i dvojicí mohutných lopatek kormidla. Malý pozemek v nejbližším okolí mlýna je oplocený, lze ale bezproblémově fotografovat z volně přístupného okolí.


Fotografickým prokletím je velice ohyzdná průmyslová hala firmy Solfa v sousedství mlýna. Z jižní strany bezprostředně hraničící s mlýnem, natolik obrovská a vysoká, že ji zcela neschová ani pás borovic na hranici obou pozemků. Je třeba snímek komponovat tak, abyste obludnou budovu dostali mimo záběr. 


Což znamená fotografovat větrný mlýn od západu z kraje silnice, vedoucí od Ruprechtova do Podomí. Nejlépe v podvečer a šikmo po světle, kdy o zlaté hodince získáte krásné barvy, výraznou siluetu střechy s turbínou a ideálně i oblohu s atraktivními mraky. Nezapomeňte nasadit polarizační filtr, mraky dokáže pěkně „vytáhnout“.
 Můžete zkusit i dlouhé expozice s pomocí ND filtru, ale pozor. Turbína se většinou na střeše znatelně natáčí vlivem změn směru větru, při dlouhé expozici pak může být rozmazaná.


Druhé vhodné místo je z pole východně od mlýna. V podvečer odsud pořídíte krásné záběry mlýna v protisvětle. Obzvlášť když nízké slunce zakomponujete na hranu stavby nebo turbíny a výrazněji přicloníte. 
Ráno zase můžete mlýn fotografovat po světle. Získáte zajímavé teplé barvy ranní zlaté hodinky a výraznou strukturu kamenů na plášti mlýna.

     


Blatská stezka a přírodní rezervace Borkovická blata


Plod klikvy v přírodní rezervaci Borkovická blata. Jihočeský kraj


Přírodní rezervace Borkovická blata chrání zbytky ekosystému ručně vytěženého rašeliniště přechodového pánevního typu, s typickou rašeliništní flórou a faunou. Rezervací prochází naučná stezka Blatská stezka, zčásti vedená po dřevěných chodnících. Rašelina byla od poloviny 19. století těžena ručně (vypichováním cihel „borků“) zejména na otop. V letech 1953-1980 probíhala na rašeliništi průmyslová těžba. 
Dnešní chráněné území zahrnuje vytěžené a zarůstající plochy po průmyslové těžbě, rašelinná jezírka iblatkový bor, tvořený převážně borovicí blatkou ((Pinus uncinata subsp. uliginosa).

Borkovická blata pohledem fotografa.


Blata jsou nádherná v kterékoli roční i denní době. 
V pozdním podzimu, zimě a předjaří vyniknou bezlisté kmeny bříz a jejich zrcadlení v rašelinných jezírkách. Kontrast hnědých orobinců a suchopýrů proti zamrzlým vodním plochám.


Na jaře se zazelenají lístečky bříz a zasvítí „kočičky“ jív. Na volných plochách rozkvetou šedavé hlavičky suchopýrů.


A asi vůbec nejkrásnější jsou blata v květnu a červnu. Bíle rozkvétá a výrazně voní rojovník bahenní. Po polštářích rašeliny se plazí poléhavé lodyhy klikvy s červenorůžovými květy a ve vánku povlává bílé chmýří suchopýrů. Nad vodou se hbitě míhají vážky. V kanálech ční nad hladinu bílé kvítky žebratky bahenní.


O prázdninách, v červenci a srpnu, rozkvétají bílými hvězdičkami kvítků masožravé rosnatky (Pozor, otvírají se až k poledni). Nad hladinou rašelinných tůní se rozvinou žluté květy vodních masožravých bublinatek. Před letním vedrem lze uniknout do stínu lesa v severovýchodní části stezky.


V září a říjnu jsou blata pastvou pro objektiv krajináře. Modrá obloha, bílé kmeny a žluté listí bříz. Červenooranžové osiky. Mlhy na blatech a barevná obloha o modré hodince a při východu slunce, odrážející se v hladinách, zvýrazní polarizační filtr.

Pro ranní snímky je nejvhodnější místo z jihozápadního břehu velké rašelinné vodní plochy, zhruba z místa: GPS N 49°14.04183´, E 14°37.61913´ (49.2340306N, 14.6269856E). Hodí se holínky pro případný přístup k okraji volné vody (zpevněná dřevěná mola, součást stezky, mohou být v poněkud zchátralém stavu). Později během dne zde, při slunečném počasí, můžete fotografovat řadu druhů vážek.


Snímky vzácných mokřadních rostlin otevřených ploch, včetně suchopýrů a masožravých rosnatek, nejlépe pořídíte ze stezky u okraje protáhlé a úzké zatopené vodní plochy, GPS N 49°14.14277´, E14°37.39907´ (49.2357128N, 14.6233178E).


V místech, kde Blatská stezka prochází rozhraním mezi dříve těženou volnou, nyní zarůstající, plochou a lesem (GPS N 49°14.23413´, E 14°37.59332´; 49.2372356N, 14.6265553E) najdete v okolí několik míst s porosty ohrožené plavuně pučivé (Lycopodium annotinum). Její tuhé a lesklé lístečky zajímavě odráží světlo, hodí se jako motiv pro snímky zblízka či k fotografování historickými starými objektivy.


V obloučcích a odbočkách severovýchodní části Blatské stezky máte možnost fotografovat rašeliníky, klikvu, rojovníky a brusnice vlochyně.


Po celé trase Blatské stezky můžete v létě a na podzim najít plodnice hub ve velkém množství druhů a nejrozmanitějších tvarech i barvách.

     


Větrný mlýn v Jalubí


Větrný mlýn v Jalubí Zlínský kraj

Traduje se, že větrný mlýn holandského typu, zvaný Smolkův větřák, stál na kopci nad obcí Jalubí (4 km severozápadně od Uherského Hradiště) již v roce 1840. Prvně je prokazatelně doložen v kupní smlouvě z roku 1879. V roce 1938 byl původní mlýn zbořen. V roce 2003 byl proveden archeologický průzkum a v letech 2007–2009 byla, dle dochované dokumentace, postavena věrná replika mlýna.


Větrný mlýn v Jalubí pohledem fotografa.


Větrný mlýn je velice atraktivní stavbou. Dominuje SV okraji obce Jalubí, na svahu vrchu zvaného Větřák. Mlýn nestojí na úplném vrcholu kopce, vrcholek se nachází až dál od obce, u silnice, spojující Jalubí a Traplice.


Z fotografického pohledu je neštěstím sousedící novostavba domu č.p. 683, jejíž velká a výrazně rušivá střecha zkazí záběry mlýna od SV.

Ideální dobou pro fotografování je časné ráno. Za prvé bývá kolem vlastní stavby liduprázdno, za druhé můžete pořídit snímky jak v protisvětle, satraktivní oblohou o zlaté a modré hodince v pozadí, tak v bočním světle adílem i po světle.


Hezké fotografie získáte od informační tabule (cca 30 m Z od mlýna), směrem k V až SV, zejména před a při východu slunce. Efektní je víc přiclonit a vycházející slunce umístit na hranu budovy mlýna či příček jeho lopatek. Nutností je dosti širokoúhlý objektiv, 28mm (ff) či kratší.


Z konce louky JZ od mlýna při fotografování směrem na SV vynikne pěkně silueta mlýna a obloha za ním. Pokud jsou na obloze zajímavé mraky, jde o výbornou příležitost pro tradiční i dlouhé expozice. Nezapomeňte nasadit polarizační filtr, pro efektně mázlé mraky využijete i ND filtr.


Fotografovat můžete přes pole jižně od mlýna. Povedené snímky pořídíte zejména v době, kdy je v popředí na poli zajímavý porost (obilí, kvetoucí řepka…).


Z přístupové polňačky, od hlavní silnice Jalubí–Traplice, máte možnost komponovat do popředí linii cesty a v pozadí mlýn. Je potřebné fotit z nižší výšky (cca metr), jinak v obraze ruší střecha stavení č.p. 683 stojícího JZ od mlýna.


Od hlavní silnice, spojující obce Jalubí a Traplice, získáte zajímavé záběry větřáku přes mělké údolíčko. Potřebujete ovšem objektiv delšího ohniska.

     


Chudobínská borovice nad přehradou Vír


Chudobínská borovice nad hladinou Svratky. Kraj Vysočina



Nádherný solitérní strom, vyrůstající na skalnatém výběžku levého břehu Vírské přehrady, je přezdívaný též „Strážkyně zatopeného údolí“. 
Borovice lesní (Pinus sylvestris), stará asi 350 let a s obvodem kmene 177 cm, nese jméno po zaniklé obci Chudobín, která zmizela pod hladinou vodní nádrže Vír. Původně rostla na skalnatém ostrohu nad vsí. V roce 1956 byla obec vystěhována a zatopena. Podle pověsti, tradované mezi někdejšími obyvateli Chudobína, hraje u borovice za noci čert na housle. 


Chudobínská borovice pohledem fotografa.


„Strážkyně zatopeného údolí“ je nádherný a zajímavý strom, leč jeho fotografování má svá specifika. S čím počítat?


Nejde fotografovat zblízka. Strom se nachází v ochranném pásmu vodárenské nádrže Vír a je k němu přísný zákaz vstupu.


Nejde fotografovat proti obloze. Údolí je relativně hluboké a za borovicí máte vždy buď jeho zalesněné svahy, nebo vodní hladinu.


Co tedy možné je?

Fotografovat Chudobínskou borovici z několika míst na levobřežní asfaltové cestě, která slouží jako cyklistická stezka, spojuje obce Vír a Dalečín a je součástí Svratecké vodohospodářské naučné stezky. Z Víru je to k vyhlídce na borovici o trochu méně než 4 km, z Dalečína o trochu více než 4 km, v obou případech po pohodové silničce.


Nejzajímavější pohledy se nabízí z několika sousedících vyhlídek na trase cyklostezky na levém břehu, JV od borovice. GPS N 49°34.14117´, E 16°16.69750´ (49.5690194N, 16.2782917E).
Vzdálenost ke stromu je asi 340 m, je potřebný delší teleobjektiv, 300 mm, lépe 400 mm. Ostřit doporučuji nejlépe na bázi kmenu či kořenové náběhy.


Fotíte z výrazného nadhledu a směrem na sever, přesněji mírný severozápad. Ranní nebo odpolední slunce tedy borovici nasvěcuje z boku, v poledne fotíte téměř po světle. Za pozadí stromu slouží vzdutá vodní hladina Svratky, kterou většinou čeří vítr. Část hladiny se šedostříbrně leskne hřebínky vlnek, část může být tmavá.

Lesklé partie zcela neodstraníte ani s pomocí polarizačního filtru. Můžete je ale využít k zajímavým snímkům ze stativu, s expozičním časem prodlouženým pomocí ND filtru. Za slunečného až polojasného dne se mi osvědčil ND 2000x filtr (-11 EV) a přiclonění na výsledný čas 25–30 s. Takový čas už zjemní vlnky a zklidní pozadí. Zároveň si voda zachovává náznak struktury a není ještě vyhlazená do bílé mlhy. Takže borovice nevypadá jako položená na mléčném plexiskle.

Rozhodně si na Chudobínskou borovici vyhraďte víc času, nepočítejte s pětiminutovkou „přijít–cvak–hotovo, jde se dál“. Tmavé a lesklé partie hladiny se různě mění a je třeba si vhodný moment vyčíhat. Nebo pořídit snímků víc a vybírat ten nejlepší až doma.


Druhé místo s pěkným výhledem z asfaltečky, je na levém břehu, SZ od borovice a celkem nízko nad hladinou. GPS N 49°34.34483´, E 16°16.45050´ (49.5724139N, 16.2741750E), vzdálenost zhruba 200 m, vhodné ohnisko mezi 200–400 mm. 
Obraz borovice se zrcadlí v hladině, bohužel většinou zčeřené. Horní část koruny naopak splývá s lesním porostem v pozadí. Je dobré počkat na moment, kdy přes slunce putuje mrak, borovice je nasvícená, ale vzdálenější svah údolí už ve stínu a tmavý.

     


Přehrada Sedlice

Přehrada Sedlice Kraj Vysočina


Přehrada na řece Želivce byla vystavěna v letech 1921-1927, původně k zadržování vody pro hydroelektrárnu. Po dostavbě vodárenské nádrže Švihov níže po toku Želivky slouží přehrada Sedlice zejména pro zachycování splavenin.


Prohnutá hráz, se 120 metrů dlouhým kamenným mostem s deseti oblouky sklenutými nad ní, je od roku 2012 kulturní památkou. Přehrada i most jsou výjimečné použitím kamenného materiálu (v době první republiky se již pro podobné stavby běžně používal železobeton). 


Přehrada Sedlice pohledem fotografa.


Samotná hráz leží v údolí a slunce vychází i zapadá většinou za jeho zalesněnými svahy. Pro fotografa nic moc. Jen v době kolem letního slunovratu nasvítí ranní paprsky při východu slunce vzdušnou stranu hráze a proniknou i pod oblouky mostu. Ideální čas je období od poloviny do konce června. A nejefektnější snímky pořídíte z levého břehu, pár desítek metrů od vlastní hráze.

Za studeného jasného rána se třeba dočkáte mlh z vypařování, které vznikají nad hladinou stojaté i tekoucí vody přehrad, řek a rybníků. Zejména v chladném ranním vzduchu z teplé vody stoupá hojná vodní pára, ale studený vzduch jí tolik nepojme a přebytek kondenzuje do mlhy.

Rozhodně s sebou ale mějte polarizační filtr. Ztmaví hladinu, ubere odlesky a dá zlatavému světlu na pramíncích mlhy vyniknout.


Když je ráno slunečné, máte mimořádnou šanci na vznik efektních snímků v protisvětle. Počátkem července roku 2019, po několika týdnech úmorných veder, přišlo pár jasných chladných nocí. Nad prohřátou tmavou vodou Sedlické přehrady se zrána ve studeném vzduchu tvořila parádní zlatooranžová klubíčka mlhy.

     

Vodní zámek Červená Lhota

Vodní zámek Červená Lhota Jihočeský kraj



Pohádkový renesanční vodní zámek v jižních Čechách na Jindřichohradecku. Od roku 2001 je, s přilehlým rybníkem a hospodářskými budovami, národní kulturní památkou České republiky.


Červená Lhota pohledem fotografa.


Zámek leží v údolí. Celkem až nepříjemně hlubokém údolí. V zimě, kdy slunce putuje po obloze nízko, nenasvítí celý zámek, ale jen střechy a část stěn. V létě zase ráno, než se slunce vyhoupne nad svah a jeho paprsky ozáří zámek, je už světlo bílé a zlatá hodinka pryč.

Nejlepší šanci pro ranní fotografování o zlaté hodince máte buď kolem poloviny března nebo na konci září. V tu dobu slunce vychází nad nejvýchodnějším cípem rybníka a porosty na svazích zámek nestíní.

Hezké jsou průhledy z lávky, spojující břehy ve východním cípu rybníka (delší teleobjektiv). Dále z louky na břehu proti zámku na JV straně rybníka. Ideálně s objektivem ohniska někde od 20 do 50 mm. Tohle místo se výborně hodí i pro fotografování dlouhých expozic se silnějším ND filtrem v kombinaci s polarizačním filtrem. Zejména když jdou od západu kontrastnější a rychlejší mraky.


Stejně tak jej využijete pro fotografování o modré hodince. Odraz zámku v hladině rybníka a růžový Venušin pás na obloze před východem slunce se dá skvěle zvýraznit Night Sky filtrem VFFOTO.


Ze západní strany můžete zámek fotografovat z asfaltečky na hrázi. Je tam velmi malý odstup, hodí se širokoúhlé objektivy 20 mm či méně.


Snímky průčelí zámku přes vstupní most ze severní strany nenabízí optimální podmínky. Průčelí je ve stínu, obloha nad ním takřka vždy přepálená.

Fotografie, pořízené ze severovýchodního břehu rybníka přes vodu, jsou klasikou. Pokud k nim nepřidáte zajímavou oblohu, zrcadlení nebo něco dalšího, pak neurazí, ale nenadchnou.

     

     

Fototahák 03-7 tipů kam s fotoaparátem po ČR stáhněte si fototahák: 7 tipů kam 
po České republice 
s fotoaparátem jako pdf

     

     

Co popřát závěrem?

Ať vás při fotografování (nejen na uvedených místech) provází vždycky „dobré světlo“ :-)


Jiří Skořepa

zpět na přehled všech článků

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace