Domů » Fotografické filtry » Proč nelze koupit dobrý levný fotofiltr?

Proč nelze koupit dobrý levný fotofiltr?

Dotaz, který se v internetových diskuzích opakuje se stejnou pravidelností jako jaro, léto, podzim a zima, zní: “Jaký dobrý levný filtr si mám koupit?”
V následujícím textu vám otázku doopravdy nezodpovím...ale pokusím se vysvětlit proč.

Představa, že kdesi v Asii jsou, díky extra levné pracovní síle, schopni vyrobit, za dolar či dva, fotografický filtr alespoň na úrovni použitelné základní třídy, je lichá.
I kdyby dělník pracoval jen za onu pověstnou misku rýže na den (což také není pravda), pořád zbývají náklady na materiál a náklady na výrobní technologii, nemluvě o výzkumu a vývoji.

Filtr se dělá z optického skla
a cena tohoto materiálu je násobně vyšší než u běžného tabulového.

Filtr se musí opracovat
...což obnáší, mimo jiné, planparalelní broušení. Ten výraz znamená, že obě největší plochy filtru musí mít povrchy naprosto rovnoběžné. Takové broušení opravdu nejde dělat na koleně.

Filtr se musí vyleštit
...do zrcadlového lesku a dokonale hladkého povrchu. Což je operace velice pracná, zdlouhavá a tedy i drahá.
U polarizačních filtrů levnějších výrobců se někdy “šetří”: Vnitřní plocha skel (CPL je sendvič ze dvou skel a polarizační fólie mezi nimi) se neleští stejně dokonale jako vnější. Okem to zvenčí u hotového filtru poznat není. A na fotkách také téměř ne, tedy pokud... Pokud nepoužijete takto “ošizený” polarizační filtr na ohnisku od 100 mm výše. To se pak jen divíte a divíte kam mizí mikrokontrast a kde jsou nejjemnější detaily kresby.
Solidní výrobce podobné "optimalizace nákladů" nedělá a pokud deklaruje použitelnost i na teleobjektivech (například doporučený rozsah ohnisek 17-800 mm), lze se spolehnout, že jeho polarizační filtr kvalitní bude. Za kvalitu si ovšem připlatíte...

Filtru se na sklo musí napařit antireflexní vrstvy.
(Pokud si myslíte, že to jde bez nich, vyvracet vám to nebudu ...ale pak je pro vás asi zbytečné číst dál...).
Tyhle vrstvičky převážně kovových sloučenin se napařují ve stejnoměrných mikrovrstvách za vysokých teplot ve vakuu. Což nejde udělat jen tak v nějaké dílničce.

Filtry se v několika posledních letech opatřují zakončovacími nanovrstvami.
Skvělé pro minimální špinění a snadné čištění - ale opět to znamená další operaci ve výrobní technologii.

Filtry se musí vyrábět v bezprašném prostředí.
Zkušenost kolegy, který koupil ne úplně levný CPL se zrnky prachu uvnitř sendviče mezi skly a polarizační fólií, budiž mementem.

Filtr se musí vsadit do obroučky.
Na mosaz rovnou zapomeňte, je drahá jak materiálem, tak náročnějším opracováním. Hliník je levný...ale obroučka stejně musí mít závity s tolerancí v setinách milimetru. Když nic jiného, je taková přesnost nutná kvůli tomu, aby dobře seděl tenoučký pojistný kroužek skla.

Filtrová obroučka se musí načernit
...kvůli odleskům i proto, aby vám kov nešpinil prsty. A na kvalitě černění záleží. Obyčejná barva nebo nekvalitní elox se může stírat po pár týdnech používání.

Filtr se musí zabalit
do dostatečně odolné a pokud možno prachotěsné krabičky. Nejen pro transport k vám, ale také pro přenášení venku.

Už chápete, proč nelze koupit dobrý a přitom levný fotofiltr?

Ing. Jiří Skořepa

zpět na úvodní stranu