Domů » Fotografické filtry » Jak na podvečerní fotografování krajiny dlouhými expozicemi

Jak na podvečerní fotografování krajiny dlouhými expozicemi

Krajinářské fotografování na sklonku dne v době před a po západu slunce má své osobité kouzlo. Stíny jsou dlouhé a velice plasticky modelují terén. Světlo je měkké, nazlátlé a krásně kreslí.
Ne nadarmo je "zlatá hodinka" ("golden hour") před západem slunce a "modrá hodinka" ("blue hour") mezi západem slunce a úplným setměním u fotografů jednou z nejoblíbenějších částí dne.

I tak se v praxi hodí znát pár šikovných triků. Prozradím vám některé z nich.

Na úvod trochu meteorologie aneb mraky jsou třešničkou na dortu.

     Třešničkou, která sice nedělá celý dort - ale vhodně použitá umí výsledný dojem umocnit.
Oblačnost, je - li roztrhaná na jednotlivé výrazně ohraničené obláčky (takové ty "Simpsonovské"), které navíc svižně putují po obloze, dává ideální podmínky pro efektně mázlou oblohu. Stačí nasadit silný neutrální (ND) filtr, hodně zaclonit, případně i snížit ISO. Pokud se dostanete k expozičnímu času alespoň kolem 30 sekund, je vyhráno.
     Pozor, neplatí, že čím déle, tím lépe. Příliš dlouhý expoziční čas a zároveň větší rychlost pohybu mraků vytvoří místo efektních rozmáznutých pruhů málo kontrastní a pro oko nezajímavý závoj.
Nejefektnější snímky se stopami mraků získáte v případě, když se oblaka pohybují směrem od hlavního motivu nebo k němu. Delší čas vytvoří atraktivní, vějířovitě se rozbíhající pásy.

Dunajovické kopceDunajovické kopce - Večerní snímek, Sony A7, Vario Sonnar 35-70/3,5, čas 25 s, VFFOTO ND64x filtr. Foto © Jiří Skořepa, www.skorepa-photo.com.

Jemná a vysoká oblačnost
(omlouvám se za toto ne zcela odborné označení, ale jako fotograf se na oblohu dívám jinak nežli ryzí meteorolog) zahrnuje cirrus, cirrostratus či altostratus.
     Zjednodušeně jsou cirry jemné bílé obláčky řasovitého či vláknitého vzhledu, cirrostraty pak mraky stále jemné ale plošně větší a kompaktnější. Slunce skrze takovou oblačnost prosvítá a předměty na zemi vrhají poznatelné stíny.
Altostratus je oblačnost, pokrývající buď celou nebo alespoň podstatnou část oblohy. Obrysy slunce jsou alespoň částečně ropoznatelné a předměty na zemi nevrhají stíny.
     Jemná oblačnost se obvykle výraznějším rozmáznutím neprojeví na snímcích s ND filtry, ale má zásadní význam pro zajímavé vybarvení oblohy. Zejména cirry a cirrostraty se před západem slunce barví z bělavé do žluté až oranžové. Po západu se barva postupně mění ze žlutavých tónů k růžovým, pak červeným až po šedou.
     Kromě oblačnosti mají pro hezké barvy večerního či ranního nebe význam i jemné prachové částice v atmosféře. Pokud se zvýší jejich množství (dálkový přenos písečného prachu ze Sahary či popela po silném výbuchu některé sopky), jsou východy a západy slunce výrazně pestřejší.
     A co když na obloze nejsou vůbec žádné mraky? I pak má smysl fotografovat, ale je třeba víc přemýšlet nad kompozicí, pohrát si s popředím a oblohu nechat jako doplněk. A vydržet, protože i "vymetená" obloha se po západu slunce může pěkně vybarvit.

Něco výrazného jako hlavní motiv.

     Večerní světlo a mraky na obloze použijte jako kulisu, jež dá hlavnímu motivu vyniknout. Ať už jde o stavbu, kopec, solitérní strom v krajině nebo jen skupinku balvanů. Můžete využít zajímavé tmavé siluety v protisvětle stejně jako barev v dopadajícím nebo zvýraznění struktur v bočním světle.

Bez stativu to nepůjde.

     Udržet delší časy z ruky prostě nejde, stativ je nutností. Vyhoví jakýkoliv pevný a s dostatečnou nosností. Takže zapomeňte na poloplastové obludky z marketů, přidávané jako bonus k nákupu či inzerované coby výhodná cenová nabídka. Ke cti přijde něco stabilního - a klidně to může být letitý bazarový stativ či půdní nález ze staré dobré kinofilmové éry.
Důležité připomenutí: Máte-li stabilizovaný objektiv, při fotografování ze stativu stabilizaci VYPNĚTE!!! (Jinak riskujete neostré snímky).

Kabelová spoušť je také třeba.

     Je téměř nezbytností. Nejde jen o exponování bez roztřesení aparátu. Mnoho dnešních digitálních fotoaparátů neumí exponovat delším časem, než je 30 sekund jinak, nežli s použitím kabelové spouště.
Trh nabízí nepřeberné množství výrobků jak v tuzemsku, tak za pár desetikorun přímo z Asie (eBay, AliExpress...). Pozor je třeba dát jen na konektor - tak aby byl shodný se zdířkou na vašem fotoaparátu.
     Je výhodnější kabelová spoušť, která má zvlášť tělo a zvlášť ( připojený přes třípólový jack) propojovací kablík do fotoaparátu. Jednak je kablík nejnamáhanější částí (kroucení, lámání) a když začne zlobit, měníte jen ten, ne celou spoušť. Druhak pokud časem náhodou změníte značku fotoaparátu, opět měníte jen kablík za jiný s koncovkou jiného systému.
Hodí se kabelová spoušť s napájením na mikrotužkové AAA články, odpadne vám shánění jiných, ne vždy levných či dostupných baterií.
     Pro focení delších expozic je podstatný režim "bulb", kdy prvním stiskem začnete exponovat, dalším expozici ukončíte. U jednoduchých kabelových spouští musíte v mezidobí tlačítko držet stisknuté po celou dobu expozice. Případně vám dovolí posunutím stisk zaaretovat.
Lepší výrobky reagují na první a druhé stisknutí a v mezičase není třeba tlačítko držet.
     Optimální jsou kabelové spouště vybavené displejem a odpočtem času, které po nastavené době expozici samy ukončí, nemusíte hlídat hodinky.

Ostření je dobré řešit manuálně.

     Při dlouhých expozicích ubírají ND filtry tolik světla, že se autofokus nemusí chytat. Doporučuji použít režim živého náhledu a ostřit na disleji, ideálně s co největším přiblížením.
Je-li displej příliš tmavý, můžete zkusit (dočasně, jen pro zaostření) nastavit korekci expozice do plusu, případně výrazně zvýšit ISO. Po zaostření nezapomeňte hodnoty vrátit na původní nastavení.
     Když to nepůjde jinak, nechá se zaostřit bez filtru a ten našroubovat až následně. Pozor ale na nechtěné rozostření při šroubování.

Vyvážení bílé chce trochu experimentovat aneb nic není úplně jednoduché.

     Automatické vyvážení bílé nemusí navečer dávat nejlepší výsledky. Prostě při expozici 10 či 20s je už pro správnou funkci AWB světlo příliš slabé. Pak je na místě vyzkoušet ruční nastavení.
Západ slunce mívá barevnou teplotu okolo 3000-4000K, což je rozdíl oproti běžnému slunečnímu světlu v poledne, s hodnotou 5000-6000K. Je to proto, že modré složky slunečního světla pohlcují jemné částice rozptýlené v ovzduší. Ráno a navečer je slunce nízko, jeho světlo tedy prochází atmosférou po výrazně delší dráze (nebo, jinak řečeno, silnější vrstvou). Modrá složka světla je víc pohlcena, k nám se dostává větší podíl teplejších odstínů a proto se západ slunce jeví oranžový až červený. Při přímém fotografování zapadajícího slunce asi fajn, mozek si řekne, že takhle červeně přece romantické západy slunce vypadají.
     Pokud ovšem fotíme při podvečerním bočním světle nebo po světle, může být barva nasvětlených objektů až citelně nepřirozená - a to ji ještě mohou posunout použité filtry.
     Ideální ND filtr by sice měl být naprosto neutrální čili snížit množství procházejícího světla u všech vlnových délek spektra stejně a tedy zachovat věrně barvy. Jak je obvyklé, v životě jako ve fotografii, nic není ideální. Možnosti technologie prostě nejsou tak daleko, aby ND filtry byly opravdu neutrální. Zejména u silných ND filtrů (ND1000x a víc) je třeba se znatelným barevným posunem počítat – a snaha výrobců je, aby byl co nejmenší. Pro představu: Prvá generace ND1000x VFFOTO měla barevný posun o 2000K, druhá přibližně 600K ( označená jako MC ) a současný ND filtr 1000x Golden a Premium série je okolo 400K. Filtr ND2000x VFFOTO je pak malý zázrak na samé hraně dnes možného: S barevným posunem zhruba 650K (do tepla) má parametry, které u konkurenčních světových výrobců jakžtakž dosahují profesionální ND1000x, tedy o 1EV slabší filtry.

Co to znamená v praxi?
Mé silné neutrální šedé filtry VFFOTO mají barevný posun do teplých odstínů, dle konkrétní síly ND faktoru o 400 - 800K. Znám tuhle hodnotu pro každý svůj filtr, upravím tedy barevnou teplotu dle aktuálního použitého.
     Chci-li fotografovat při západu slunce zámek Hluboká a nemít jeho fasádu příliš výrazně žlutooranžovou (hlava ví, že Hluboká je reálně světlounce šedobílá), přidám ve vyvážení bílé studenější tóny a tedy ze zkušenosti hodnotu nastavím na 5000K či 5200K. Obvykle je výsledek vyhovující, jemné odchylky se doladí v editoru.

Zámek Hluboká v podvečerním světleZámek Hluboká v podvečerním světle - foto © Jiří Skořepa, www.skorepa-photo.com

     Upozorňuji, že je opravdu třeba své filtry znát. CPL bývají v naprosté většině případů mírně oteplující - ale neplatí to bez výjimky vždy. U ND filtrů některé posunují barvu do teplejších odstínů, jiné naopak do chladnějších. Korekce v nesprávném směru situaci jen zhorší. Solidní výrobci filtrů informace o barevném posunu uvádí.
     Nedisponuje - li váš fotoaparát nastavením barevné teploty v Kelvinech, zbývá ještě možnost využít přednastavených voleb.
Předvolba "mráček", určená pro oblačné či zamlžené dny, počítá s barevnou teplotou asi 6000K. Obloha bez přímého slunce má víc modré složky světla, což aparát u snímku koriguje přidáním teplých barev.
"Stín" taktéž, ale s teplotou 7000K (do stínu se přímé sluneční světlo vůbec nedostane, je v něm nadbytek modrého světla z oblohy), aparát do snímku teplé tóny přidá výrazněji.
U předvolby denní světlo ("sluníčko") se počítá s barevnou teplotou kolem 5200K a aparát pro přirozený vzhled snímku naopak přidává modré, studenější odstíny.
     Aby to nebylo tak snadné: Barva světla se na konci dne celkem rychle mění. Od velmi teplých odstínů v době, kdy se slunce blíží k obzoru přejde během krátké doby ke studeným barvám soumraku. Při delších (několikaminutových) expozicích je i toto dobré mít na paměti.

Délka expozice a jak ji určit.

     Většina fotoaparátů neumí změřit v režimu priority clony delší expoziční čas než 30s. Pro dlouhé expozice je tedy třeba přepnout do manuálního režimu a délku expozice nastavit ručně. Ale jakou expozici?
     Jednou z možností je změřit expoziční čas bez nasazeného ND filtru a podle tabulky ( např. http://www.vffoto.com/blog/clanky_o_nd_filtrech/tabulka_prodlouzeni_casu_pro_silne_nd_filtry_vffoto ) najít čas pro daný ND filtr.
Totéž nabízí některé aplikace pro chytré mobilní telefony.
     Další možností je odclonit objektiv, což obvykle na změření expozice stačí (čas se dostane pod 30s). Pak znovu přivírat clonu s tím, že přivření o jedno clonové číslo ( v řadě 2,8-4-5,6-8-11-16-22...) znamená prodloužení času na dvojnásobek. Nemusíte být ultra přesní, při několikaminutových expozicích už odchylka v čase o 10 či 20s nehraje velkou roli. A vězte, že po západu slunce světla opravdu rychle ubývá - při několikaminutové expozici s tím počítejte.
     Pozor u nasvícených objektů či pouličních lamp. Tyto zdroje světla jsou natolik kontrastní, že se v nich alespoň bodovým přepalům v podstatě nelze vyhnout. Částečně si pomůžete fotografováním za brzkého soumraku, kdy je ještě dost světla a celkový kontrast menší. Když jde o jediný zdroj světla, lze si také pomoci i tak, že jej po část expozičního času zakryjete vhodnou maskou (pomůže i prst) drženou co nejblíž přední čočce objektivu.

Filtry aneb to nejlepší nakonec.

     Při krajinářském fotografování na konci dne jsou téměř nezbytností neutrální šedé (ND) filtry a dále polarizační filtr.

Neutrální šedé filtry čili ND filtry.

     Dovolí prodloužit expoziční čas tak, aby umožnil rozmazání pohybujících se mraků. Pro fotografování na konci dne je ideální mít několik ND filtrů různé hustoty. Před západem slunce se uplatní spíš velmi tmavý filtr ND2000x, případně i extrémně tmavý ND32000x.
     Po západu slunce světla rychle ubývá a ke slovu přijdou slabší filtry ... ND64x či ND16x. Pokud si plánujete ND filtry teprve pořídit, osobně za dobrou kombinaci pro začátek pokládám ND2000x a ND64x. S těmito dvěma filtry se dá zvládnout fotografování většiny krajinářských dlouhých expozic.
     Z praktického hlediska je výhodné nekupovat filtr pro každý průměr vašeho objektivu (leze to do peněz - kvalitní filtry prostě nemohou být levné) ale sjednotit objektivy na jeden univerzální průměr pomocí redukčních kroužků.
Osobně se mi výborně osvědčuje průměr 77mm.

Polarizační filtr.

     Zcela zásadním způsobem zvýrazní mraky na obloze, vítaným vedlejším efektem je vyšší sytost barev.
     Jen pro připomenutí: Míra účinku polarizačního filtru se mění při jeho otáčení v obroučce. Efekt je navíc nejsilnější ve směru kolmém na směr dopadajícího slunečního světla, zatímco v protisvětle nebo po světle je účinek slabý.

     Obvykle varuji před vrstvením více filtrů na sebe. V případě dlouhých expozic ale výhody převáží nad negativy. Polarizační filtr mraky zvýrazní a ND filtr je zajímavě rozmaže.
Pro minimalizaci nežádoucích efektů doporučuji:
-Použít filtry s co nejnižší obroučkou, aby se omezilo riziko vinětace.
-Pokud možno nepoužívat ultraširokoúhlé objektivy...tam, kde jeden filtr na ohnisku15-17mm (pro fullframe) nevadí, dva už vinětovat mohou. Osobně používám VFFOTO filtry, které mají opravdu nízkou obroučku a na 28mm je tato kombinace naprosto bezproblémová i na shift objektivu, k vinětaci velice náchylném.

     Pro zajímavost: Z dvojice snímků levý byl vyfotografován pouze s nasazeným polarizačním filtrem. Čas 1,3s (Sony Alpha 7, objektiv PC Nikkor 28/3,5, ISO 100, f/8).
Pravý snímek byl vyfotografován s kombinací polarizační + ND16x filtr. Čas 55s, ostatní parametry stejné (Sony Alpha 7, objektiv PC Nikkor 28/3,5, ISO 100, f/8).
Vyvážení bílé bylo nastaveno manuálně na hodnotu 5200K a představuje akceptovatelný kompromis: Pozápadové světlo večerního soumraku má nadbytek modré složky a zasloužilo by si tedy korigovat posunem do teplejších tónů. Ovšem zámek je nasvícený žlutými výbojkami, které by při takové korekci měly místo žlutooranžové barvu až červenou. A jak známo, červené lucerny bývají na domech se zcela jiným určením ;-)

     U ultraširokoúhlých objektivů se vinětaci lze vyhnout používáním čtvercových 100mm filtrů do držáku - square systém. Jde o bezkonkurenčně nejlepší profi řešení, při koupi je ale třeba počítat s vyšší cenou jak samotných filtrů, tak držáku (který by navíc měl mít utěsnění proti vnikání parazitního světla).

     Pokud fotíte dlouhou expozicí ve výrazném protisvětle, doporučuji zůstat jen u ND filtru a nepoužívat k němu polarizační. Efekt polarizace bude minimální, zato výrazně vzroste riziko nežádoucích odlesků.

     Z praxe se také neosvědčila vzájemná kombinace polarizačního filtru s ultratmavým ND32000x filtrem.

Přeji pro praktické vyzkoušení dobré a ještě lepší světlo, rychlé výrazné mraky a z toho všeho skvělé (dlouze exponované) fotky :-)
     
Jiří Skořepa